Ratíškovice – mladé vinařství i sklepy


Významná a starobylá obec na okraji rozsáhlého lesního komplexu Doubrava, kde se kromě vinařství dařilo v minulosti i hornictví. Staří vinaři soudili, že révě prospívá kopcovitý terén, byla to však spíše z nouze ctnost; úrodnější a přístupnější pole byla totiž vyhrazena pěstování obilí a zeleniny (odtud pořekadlo: „vinice – bídnice“). Dnes už je výsadba vinic na rovinatá stanoviště celkem běžná. Předky mnohých vinařů nacházíme už v listině z roku 1775, příjmení Nesvadba, Kadlčík, Vacenovský, Příkaský, Foltýn či Kopl se mezi místními hospodáři objevují i dnes. Ratíškovický tesař Jan Vlasák byl před dvěmi sty lety vyhlášeným výrobcem vinných lisů. V katastrech z osmnáctého a devatenáctého století nenajdeme žádné vinice, místní občané vlastnili pozemky převážně v Dubňanech a Mutěnicích. Až na konci devatenáctého století bylo vysázeno několik vinohradů v Hrubém poli, ale nepřežily následnou vlnu révokazu. V roce 1935 byla založena Vinařská besídka, která šířila odbornou osvětu; zkušený vinař pan Slezar poučoval hospodáře: „Tož to musíte napřed do vinohradu a až potom na sena.“ Ratíškovice leží na rovině, vinařství je soustředěno na svahu u cesty na Milotice, v tratích Nácestky, Hrubé pole a Díly. Největší kvality zde dosahují bílé odrůdy, zejména Rulandské bílé, Rulandské šedé a Neuburské, z červených je třeba upozornit na místní Portugal.

O sklepní uličce


Slavín pod legendárním Náklem

Víno Ratíškovičtí dlouho skladovali ve sklepech pod domy, až roku 1966 postavil Jaroslav Kotásek sklep u Nácestků, na jeho počest dostala zdejší osada jméno Slavín. Stejně jako vyšehradský Slavín je i sklepní kolonie vybudována na vyvýšenině. Za krátkou odbočku ze značené trasy stojí dřevěná rozhledna nad sklepy, z níž je možno přehlédnout Chřiby, Bílé Karpaty i roviny okolo Hodonína a Skalice. Kopec Náklo byl dříve sirnou sopkou, což potvrzuje i jméno polní trati Čertoprdy, je místními patrioty považován za někdejší sídelní místo Velké Moravy, legendami opředený Veligrad. Zdejší atrakcí je bývalá Baťova železniční vlečka, která vedla od dolu Tomáš, ležícího hned pod sklepní uličkou, k Baťovu kanálu. Dnes se po ní můžete projet na šlapací drezíně tři kilometry borovým lesem. Součástí projektu Na kole po kolejích ke Kanálu, který spojuje dvě vinařské stezky, je unikátní Muzeum ve vagóně.

Zajímavost

Zdejší vinařský areál tedy patří k nejmladším na Moravě. Slavín leží na místě bývalého dolu Theodor, uzavřeného roku 1954. Je zde na devadesát sklepů, tvořících dlouhou řadu po jedné straně ulice, případné proluky jsou rychle zaplňovány, bohužel často ve stylu „podnikatelského baroka“. Sklepy jsou vzdáleny asi kilometr od vesnice a ze všech stran je obklopují vinohrady. Potřeba občasného přespávání vinařů v areálu si vynutila stavbu obytného patra, mnohdy vylepšeného různými balkóny, arkýři a vikýři. Doba stavby se na podobě sklepů výrazně podepsala použitými materiály. Lisovny s břízolitovou fasádou, jejichž podrovnávku tvoří kabřincové obklady, jsou často osvětlovány vertikálně řazenými skleněnými cihlami, takže některé působí dojmem normalizačního kulturáku. Fasáda bývá zdobena ornamenty i figurami, kromě vinařské tématiky se podle nátury majitele objevují i motivy folklórní, vlastenecké, biblické či myslivecké. Před některými sklepy je upraveno posezení. Součástí areálu jsou i boží muka z roku 2000, postavená místním mužským pěveckým sborem. V jedné z lisoven (čísly jsou označeny jen ty nejnovější) najdeme verš z lidové písně: „Kdyby nám přestaly ty Nácestky rodit / potom by nás chlapci mohlo už aj nebyt.“

Slavnosti spojené s vínem

KOŠT VÍNA (květen)

SVĚCENÍ VÍNA (29. prosince)

SLAVNOST U LILIOVÉHO KŘÍŽE (červenec; připomíná událost, kdy kníže Svatopluk poslal víno českému vládci Bořivojovi, aby zavedl pěstování révy i ve své zemi)