Vydejte se na kole krajem památek a vína po stezkách vinicemi jižní Moravy.
Tour de burčák
Tour de burčák
Den první
Po třech úspěšných ročnících v okolí Bzence se letos každoroční zářijová jízda Tour de burčák přestěhovala na Strážnicko. Metropole folklóru přivítala početný peloton ideálním cyklistickým počasím a bujarými tóny cimbálové muziky, která zahajovala zdejší vinobraní. Tradiční vinařská slavnost, která tvoří rámec této cyklistické jízdy pravidelně, je vinařským svátkem a přehlídkou starých vinařských tradic a zvyků. Strážničtí hudci se chopili svých nástrojů se stejnou vehemencí jako hosté skleniček s burčákem, takže již příjezd cyklistů doprovázela hudba a zpěv. Víchy vinařů nabízely od rána ochutnávku lahodného moku i opulentní strážnická vína.
Hrozivě narůstající počet účastníků letošního tour před stánkem Nadace Partnerství se po desáté hodině zastavil na počtu 130 cyklistů, kteří brzy po startu vytvořili peloton, jaký „lumpenštrase“ spojující Strážnici s petrovskými Plži sotva pamatuje. Sklep pana Svobody na okraji nejcennějšího souboru sklepních staveb na Moravě oblehli žíznivý poutníci ze všech stran. Dva padesátilitrové kanystry v zádveří sklepa s mléčně zakaleným voňavým nápojem mě uklidnily a potvrdily připravenost hospodáře na invazi. Když se objevilo dno prvního z nich a milovníci lidové architektury se vrátili z prohlídky Plžů, volal pan starosta ze Sudoměřic, že burčák je akorát. Tři kilometry k rozlehlému přírodnímu areálu místních vinařů u Starého potoka absolvuje peloton v rekordním čase. Burčák je asi v polovině kvasu, harmonický a osvěžující. Deset litrů, kterými pan starosta stvrdil úspěšnou spolupráci obce s Nadací Partnerství na vinařských stezkách, zmizelo za pár minut.
Brzy poté, co se vydáváme ze Sudoměřic na desetikilometrovou cestu do Ratíškovic, rezignuji na jízdu v „balíku“ i vedení pelotonu. Početné pole s několika závodníky a mnoha místními znalci se rozpadá na několik skupin, snažím se věnovat těm méně zdatným a usměrňovat je na odbočkách. Přesto nakonec přijíždím do hospody Na Zelnicách s malou skupinkou jako první, čelo pelotonu bloudí po Ratíškovicích. Když dorazí poslední „bludičky“ i odpadlíci, které potkal defekt, zahrada hospody certifikované známkou Cyklisté vítáni je plná.
Spíše však přeplněná, ani početný a šikovný personál nestíhá vyřizovat objednávky, část netrpělivých účastníků se vydává do restaurace Na Mlýně. Ti, co vydrželi, nelitovali. Jídlo bylo výborné, burčák famózní, báleše a patenty zadarmo. V neděli jsem se dozvěděl, že početná skupina „Pražáků“ strávila sobotní odpoledne právě tady.
Na Zelnicách se odpojila i skupina těch, kteří chtěli vidět krojovaný průvod ve Strážnici. Krátkou prohlídkou projektu „Na kole po kolejích ke kanálu“ jsme se rozloučili s Ratíškovicemi, následný úsek lesní partií Vátých písků absolvovalo už jen torzo původního pelotonu. U pomníku ing. Bechtela se oddělili cyklisté se základnou ve Bzenci, u plavební komory Vnorovy 2 „Veselané“. Bezstarostnou jízdou podél Baťova kanálu jsme do rozjásané Strážnice přijeli tři.
Den druhý Bělokarpatská epizoda a burčákové finále
Vstupem do nedělního programu 4. ročníku Tour de burčák byla prohlídka strážnického skanzenu, který je jedinečnou expozicí venkovské architektury a ukázkou života na jihovýchodní Moravě zasazenou do harmonické krajiny na břehu Baťova kanálu. Mezi účastníky přibylo několik cyklistů, kteří se do starobylé Strážnice přesunuli ze slavnosti památek a vína v Uherském Hradišti, odpadli včerejší přeborníci v hltání kilometrů a pěnivého moku.
Na trasu třicetikilometrové etapy stoupající podhůřím Bílých Karpat k rozhledně na Travičné se padesátičlenný peloton vydal váhavě, obavy z kopců vyslovovali hlavně členové početné bratislavské squadry. První zastávka v muzeu oskeruše v Tvarožné Lhotě byla příležitostí seznámit se s největším a nejplodnějším ovocným stromem v Evropě, legendárním jeřábem oskeruše. Chutné plody tohoto mohutného stromu se zpracovávají na kompoty a marmelády, v nedělní poledne však budily největší pozornost ve formě vynikající pálenky. Během prohlídky muzea se peloton rozdělil, stoupání k nejvyššímu bodu letošní tour, 370 m vysoké Travičné vzbuzovalo respekt. Část cyklistů šplhala k rozhledně vlastním tempem, které se po špatném odbočení do terénu změnilo v chůzi. Odměnou za námahu byl nádherný výhled na bělokarpatské stráně a prohlídka znamenité expozice o historii a etnografických zajímavostech kraje, flóře a fauně Bílých Karpat v přízemí rozhledny. V polovině cesty, u restaurace Pod Šumárníkem v rekreační oblasti Lučina, zvažujeme zastávku na oběd. Do Kozojídek, kde nás ve sklepě u Kubiců čeká zelňačka a burčákový dvojboj, je to sotva hodinu cesty, vydáváme se tedy k poslednímu stoupání do Kněždubského háje. Bělokarpatskou epizodu zakončujeme parádním sjezdem do rodiště bratří Úprků a návštěvou Slováckého Slavínu, který je místem posledního odpočinku malíře Joži i sochaře Franty Úprkových a malíře Antoše Frolky. Pro část účastníků jízdy to bylo první seznámení s těmito regionálními umělci, jejichž dílo je především významným národopisným dokumentem. Pro jednoho z členů bratislavské výpravy byla návštěva objevným setkání s umělcem, po němž je pojmenovaná ulice, ve které bydlí.
Z Kněždubu přes Hroznovou Lhotu vyráží k vrcholu druhého dne tour sevřený peloton, jehož čelo za pár desítek minut vjíždí do sklepní kolonie Pod Kříbem. Tvoří ji sotva deset sklepů s lisovnami vybudovanými v roce 2006. Architektura búd s vydřevenými štíty využívá historického tvarosloví sklepních staveb známého například z blatnické Staré hory. Původně funkční části staveb mají Pod Kříbem jen dekorativní charakter, inspiraci tradiční lidovou stavbou prozrazuje i bílá lička s modrou podrovnávkou. S přívětivostí kozojídských sklepů si nezadají ani hostitelé pelotonu Kubicovi. Perfektní obsluha, znamenitá zelňačka, burčák bílý i červený. Cílová Strážnice nadohled a slunečné nedělní odpoledne uvolnilo atmosféru, do skupinek kamarádů se míchají místní, kteří přišli na sousedskou besedu a deci burčáku. Pro mě je setkání s rodáky o to milejší, že některé potkávám po mnoha letech. Velkorysý hospodář Tonda Kubica nabídl i prohlídku sklepa a prodej vín ze svého archívu, takže pomalu se rozjíždějící skupiny cyklistů si odváželi nejen skvělé zážitky, ale i jadrné a extraktivní vzorky nejlepších vinařů Strážnické vinařské oblasti.
Jenda Grombíř
