Dopolední úsek Moravské vinné na Znojemsku, to bylo rychlých patnáct kilometrů s větrem v zádech, přerušených  krátkou zastávkou v Hrádku. Rotunda sv. Oldřicha sice ze své románské podoby za staletí hodně poztrácela, i tak však tvoří půvabný pandán k sousednímu baroknímu kostelu sv. Petra a Pavla. Na půli cesty mezi Hevlínem a Jevišovkou opouštíme vinařskou magistrálu a našim průvodcem až do Moravského Krumlova bude Znojemská vinařská stezka. Ale i té občas dáváme košem, v severní části Znojemska vede většinou po silnicích a kořením cyklistiky je terén. Vydáváme se jím cestou ze Šanova do Božic, která na okraji lesa před Eminým zámečkem odbočuje do terénu. Po nočním dešti podmáčený okraj lesa i měkká polní cesta byly příjemným zpestřením fádního průběhu stezky z Hrádku, což asi nepotvrdí Zdeněk a Tomáš, kteří tady měli defekt. Lehce zablácení a těžce dezorientovaní hledáme pak v Božicích hospodu U Šíbla, kde máme oběd a schůzku s panem starostou. Není totiž v obci, ale v jedné ze čtyř osad, které k ní správně přísluší. Pan starosta Klíč už nás čeká, při řízku s bramborovým salátem řešíme možnosti další spolupráce na vinařských stezkách a rozvoj vinařské turistiky v Božicích. Velkorysou nabídku pana starosty na možnost okoupání v místním relaxačním centru před pelotonem zamlčím, sotva bychom pak mohli využít i milé pozvání na ochutnávku ve sklepě pod hospodou. Koštujeme z beček pana domácího - lehká a nevyrovnaná vína; darovanému koňovi na zuby nehleď.

Cestou do Lechovic míjíme božické sklepy ve stráni pod lesem. Je jich tady více než stovka. Původní zemní sklepy s pěknými cihlovými průčelími, bohužel většinou opuštěné a chátrající.

V Boroticích odbočujeme do terénu, vinařská stezka stoupá k Vinným sklepům Lechovice.

Nebeskou klenbu nad námi střídá cihlová klenba  historického zámeckého sklepa. Tři vzorky, které chutnáme, nesou pečeť technologicky perfektně zvládnutých vín, z nichž nejvýraznější je Chardonnay pozdní sběr ročníku 2008. Harmonické víno s osvěžující sauvignonovou vůní i kyselinou.

V pozdním odpoledni se přes Práče a Prosiměřice stáčíme k severu. Cestou do Horních Dunajovic zdoláváme první kopečky. Cykloturistikou nedotčený kraj má svůj půvab, desetikilometrový úsek nabízí několik zajímavých zastavení - kostel sv. Jiljí a kamenný pranýř v Prosiměřicích , zřícenina hradu na jižním okraji Žerotic, citlivě obnovený zámecký park v Želeticích. Posledním sobotním hostitelem pelotonu byl mladý vinař pan Libal z Horních Dunajovic. Prohlídka moderní vinařské technologie a hodinová ochutnávka zkompletovala pestrou podobu moravského vinařství. Ochutnali jsem nejen typická vína podoblasti, ale i výborný Aurelius a voňavou Pálavu - degustační „menu“ jsme si na návrh velkorysého hospodáře sestavili sami. Do cyklopenzionu ve Višňovém, který nám poskytl přístřeší na druhou noc, jsme dorazili už potmě. Byli rádi.

Den třetí

Čerstvé ráno a vymetená obloha slibují horkou neděli, razítko certifikovaného penzionu, kterým ráno opatřují své kupóny Cyklisté vítáni někteří z účastníků jízdy, zase výhru trička s motivem vinařských stezek. Protože poslední etapa třídenního putování Znojemskem dodá do celkové sumy 160 kilometrů svátečních pětatřicet, nemusíme spěchat. Projíždíme Skalicí a Hostěradicemi a před Miroslaví odbočuje vinařská stezka do terénu. Na náměstí třítisícového městečka s bohatou historií zastavujeme k poradě. Chuť na oběd v Miroslavi je stejně malá, jako pravděpodobnost, že cestou do Moravského Krumlova najdeme jinou příležitost. Vydáváme se dál, ze sedel kol si prohlížíme miroslavický zámek, po Jaroslavicích už druhou renesanční perlu Znojemska, která beznadějně chátrá. Další zastávka na trase městys Olbramovice čítá tisíc obyvatel a zdobí ho dvouvěžní pozdně gotický kostel sv. Jakuba Většího a renesanční radnice. Na Slovácku se v osadě velikosti Olbramovic uživí dvě hospody s jídlem, v turisticky opomíjeném kraji sotva výčep pod radnicí. Nakonec nás zachránil pan Marek, kam zabloudila naše samostatná cyklistická jednotka rodin s dětmi. Když jsem panu domácímu a majiteli malovaných sklepů vysvětlil, že nás nepřivádí žízeň, ale hlad, dostali jsme skvělou moravskou polévku a jako bonus prohlídku sklepního komplexu. Historie jeho nejstarší části spadá do 14. století.

Jen kousek za rohem je vinařství pana Matouše - útulné a přívětivé hospodářství, které poučený vinař spravuje se svou dcerou. A nedělní poobědová ochutnávka byla skutečně svátečním zážitkem. V podzemí, k němuž vede šikmá šíje ze vstupní místnosti, se snoubí historie olbramovického vinařství s vkusně upravenou novodobou degustační místností. A z koštýře i láhví pana Matouše jsme koštovali jen dobrá a ještě lepší vína - čistá, harmonická a otevřená jako osobnost jejich tvůrce. A protože nejen projev, ale i ceny pana Matouše byly lidové, zavazadlový prostor nadačního fordu se rychle plnil lahodnou a svěží večerkou či extraktivním a kořenitým Veltlínským zeleným. Jako paus posloužily útlé láhve slámového a fortifikovaného vína odrůdy Svatovařinecké.