Prušánky – největší vinařská obec na Podluží

Mezi dvěma vyvýšeninami Nechory a Jochy, asi 15 km západně od Hodonína, leží v údolí potoka Prušánka největší vinařská obec Podluží. První písemná zpráva o obci, která se v té době jmenovala Prussy, je z roku 1261. Od roku 1536 patřila obec čejkovickému rodu Prusinovských a z doby jejich panství pochází i první doložené zmínky o pěstování vinné révy v obci. Některé zdroje sice kladou počátky vinařství na tomto území již do 3. století po Kristu, historické prameny a věcné nálezy však dosvědčují vysazování vinic v této době pouze na svazích Pavlovských vrchů. Prušánecké vinařství a život obyvatel vesnice těžce poznamenalo především neklidné 17. století. Vypalování domů bočkajovci a opakované drancování obce císařskými vojsky během třicetileté války ukončil až vestfálský mír. V roce 1653 bylo v obci 81 nemovitostí, ve kterých žilo asi 600 obyvatel. V polovině 18. století byl v obci postaven kostel svatého Izidora. Historii vinařství a sklepů v Prušánkách dokládá vojenská mapa z let 1764–1768 , ve které je zaznačený areál sklepů v Nechorech, dalším vinařským mezníkem bylo založení vinařské besídky v roce 1933 . V roce 1900 je v katastrální mapě obce uváděno 29 hektarů vinic, dnešní rozlohou 190 ha tratí osázených révou jsou Prušánky největší vinařskou obcí Podluží. Titlovo, Hluchý žleb, Žejdlíky, Podkovné, ale především Nechory a Vrchní Nechory jsou názvy tratí, kde zrají především hrozny bílých aromatických odrůd. Proslulá viniční hora Nechory dala jméno i kolonii sklepů na okraji vinohradů, asi kilometr za obcí. Nechory však nejsou původní sklepní uličkou v obci, dříve byly vinné sklepy vyhloubeny za vesnicí při cestě do Čejkovic. V sídle panství se tehdy nacházel i nejbližší kostel a prušánečtí občané, zejména muži, na nedělní bohoslužbu často vůbec nedorazili. Ve snaze zabránit „pohanským podzemním mším“ místních vinařů nechali majitelé sklepy zbourat a poskytli pozemky k výstavbě sklepů v Nechorách. A pro jistotu nechali postavit nový kostel přímo v Prušánkách.

Rampúchy jako odposlouchávací zařízení

Vinařské stavby v Nechorách občas ničily požáry, jejichž příčinou byla většinou neopatrnost při vypalování beček sírou. Své stopy na vzhledu areálu zanechal i zub času. Kvůli špatnému stavu zdiva musely být přestavěny i hodnotné stavby z přelomu 18. a 19. století, které byly prohlášena za nemovité kulturní památky. Kopie přestavěných búd číslo 9 a 11 jsou umístěny v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Strážnici. Patrové lisovny vystavěné ve 20. století tvoří souvislou řadu, místnosti v podstřeší slouží k ubytování či společenským účelům. Tvrdost a strohost břízolitových omítek mají změkčit sgrafita ve formě vlysů s motivem vinné révy, figurálních motivů či výjevy ze života vinařů. Neobvyklý název sklepní vesnice, která má i svého strážného ducha Ochechulu, vysvětluje pověst o nestřídmém vinaři, který cestou domů upadl a zůstal ležet u cesty. Na otázku kolemjdoucích „Si chorý,“ odpověděl: „Ne chorý, opitý.“ Jiný výklad tvrdí, že ten, kdo pije víno z prušáneckých sklepů, je zdravý a ne chorý. Nechory byly a dodnes jsou důležitým společenským centrem, kde se vinaři scházejí nejen v neděli, ale i ve všední den. Za první republiky se v búdách často pořádaly politické schůzky. Konstrukce lisoven a sklepů umožňovala odposlech politických protivníků u okének nebo u rampúchů. Dobový kronikář to zaznamenal slovy: „Před volbama sa piuo hodně a po volbách eště věc. Ti co vyhráli, pili na radosť, a ti co prohráli, pili zaséj na zuosť. Najvěc sa však napili ti, co neměli žádných vinohradů. Tým to byuo jedno, kdo vyhráu, alebo prohráu. Ti pili u obojích.“ „Na Štěpána není pána“ – a to bývalo v Nechorách zvlášť veselo, neboť chasa v búdách oslavovala doslouženou. Není divu, že „prušánecké Nechory jsou známé po celém okolí, avšak dosti nenáviděné od hospodyň, neboť muž, postižený domácí bouřkou, hledá útočiště u Nechor,“ píše se v obecní kronice.

U JEŇOURA – Dolní Nechory

JAN A VLADIMÍRA IVIČIČOVI – tel.602 780 358

MÁJOVÉ ZPÍVÁNÍ (květen)

KROJOVANÉ HODY POD ZELENÝM (srpen)

ZARÁŽENÍ HORY (září)

SLAVNOST VINOBRANÍ (září)