Zaječí – zvlněná krajina a rozmanitá chuť vín

Vesnice už zdálky zaujme svojí polohou na návrší s impozantním opevněným kostelem Jana Křtitele. Znakem obce, která byla založena ve 13. století, je běžící zajíc na zeleném trávníku ve zlatém štítě. Kolonizována byla převážně německým obyvatelstvem (pod názvem Saitz), i když v podzemí kostela byl nalezen náhrobní kámen z roku 1585 s českým textem. První zmínka o vinařství v obci je už z roku 1252, kdy Boček z Obřan daroval třetinu vinného desátku žďárskému klášteru. Zaječské vinohrady měly přes 400 čtvrtí a byly v minulosti rozděleny mezi velkopavlovické a lednické panství. Historik Emil Kordiovský píše: „Vysoký počet podruhů naznačuje, že v Zaječí bylo vyspělé vinařství, při němž nemajetní obyvatelé nacházeli práci a obživu.“ Po připojení k Velkoněmecké říši 8. října 1938 připadla obec k říšskoněmeckému správnímu úřadu mikulovskému. Po osvobození sovětskou armádou 16. dubna 1945 bylo německému obyvatelstvu konfiskováno 1 186 ha půdy a 268 zemědělských usedlostí. Do obce přišlo 913 nových osídlenců převážně z nejbližšího okolí.

Konfiskované vinice byly rozděleny v rámci přídělového řízení selským usedlostem i ostatním přídělcům – nezemědělcům, kteří se zde usadili a pracovali v průmyslu v okolních městech a na dráze. V roce 1950 vzniklo JZD, jež postupně vysazovalo ucelené vinice ve větších výměrách. Viniční tratě jsou U kapličky, Nová hora, Stará hora, Zelnice, Plochovy, Kalvárie (zde je deset hektarů experimentální výsadby rezistentních odrůd), Novomlýnský svah.

Členitý terén a rozlehlost katastru způsobují mimořádnou rozmanitost vín ze Zaječí. Přispívá k tomu i tradičně velký počet malých a středních vinařů. Odrůdová skladba zdejších vinic je široká – Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský, Sauvignon, Neuburské, Tramín, Zala Gyongye, Modrý Portugal, Zweigeltrebe, Frankovka, Neronet. Nedaleká Novomlýnská nádrž (jakkoli se dosud diskutuje o jejím vlivu na okolní prostředí) potěší turistu, ale i vinaře; blízkost vodní plochy zabraňuje kolísání teplot, podobně jako v případě vyhlášených vinic u švýcarských horských jezer.

Barokní sklepy ve Vinařské ulici

Většina vinných sklepů se nachází západně od hlavní silnice. Výjimku tvoří Dolní ulice, kde zaujme historizující sklep číslo 291 (Urbánkův). Pro zaječské sklepy je typická záliba ve světlém kameni jako stavebním i dekorativním materiálu. Ve druhé polovině 20. století se objevuje přistavěné patro, většinou omítnuté břízolitem s vyškrabovanými ornamenty. Ukázkou novodobé lidové tvořivosti je i reliéf se čtyřmi mušketýry na jednom ze sklepů v Šakvické ulici. Naopak velmi starobylá je protější lisovna z nepálených cihel.

Stavba nových sklepů u silnice na Přítluky poskytuje jedinečnou možnost pozorovat tradiční techniku kvelbení. Nejcennější jsou barokní sklepy na začátku Vinařské ulice, i když některé nesou známky necitlivé přestavby. Příkladem přehnaného použití kamene je i novostavba firmy Nosreti ve Vinařské ulici. Také sídlo Vinařství U kapličky na konci obce nešťastně kombinuje prvky selského baroka a středověkého opevnění. Jak podotkl jeden projíždějící cyklista: „Takhle by vypadalo Orlí hnízdo, kdyby byl Hitler Jihočech.“

Podle hodového práva z roku 1998: „Po dobu hodů je zakázáno sousedy v příjemném odpočívání rušit prací. Kdo nectí hody dobrým jídlem, pitím, pěkným šatem, úklidem a bujarou zábavou, veřejné hanbě sebe i svou rodinu vystavuje. Nikomu nenáleží právo o hodech nočního klidu vyžadovat a bavící se lidi v zábavě usměrňovat.“

Vinařství zaječí s.r.o. - U vily 463, 691 05 Zaječí, www.vinarstvizajeci.cz

Vinařství Šabata - Firma se zabývá i vinařskou turistikou a provozuje

archyvní sklep na trase Velkopavlovická vinařské stezky, www.misenska.cz

Krojované hody  (červenec)