Za chuťově plná a aromatická vína vděčí Znojemsko dávné vinařské tradici, specifickým přírodním podmínkám i talentu a šikovnosti místních vinařů. Nejstaršími svědky historie znojemského vinařství jsou archeologické nálezy z doby pobytu římských legií, klášterní kroniky i listiny českých panovníků. Klášter premonstrátů v Louce byl po staletí centrem hospodářského a duchovního života na Znojemsku, s působením benediktinů v Rajhradě se pojí nejstarší listina připomínající vinný desátek (roku 1222). Velkým rozmachem procházelo vinařství v pozdním středověku, kdy zakládali vinice i bohatí znojemští měšťané a obchod s vínem přinášel městu bohatství i privilegia. Reakcí na úpadek vinařství během třicetileté války bylo vzepětí a dynamických rozvoj v následujících stoletích, které ukončila révokazová nákaza a houbové choroby koncem 19. století. Obnova vinic a výsadba nových odrůd zahájily harmonický vývoj pěstování vinné révy na prahu moderní doby, který na Znojemsku krátkodobě přerušil odsun původního obyvatelstva.

Na rozhraní dvou geologických soustav – Českého masívu a západních Karpat – se v půdách se štěrkovým podložím, spraší a občasnými polohami jílů daří především aromatickým bílým vínům. V závětří Českomoravské vrchoviny si hrozny díky pomalejšímu zrání uchovávají více vonných látek. Hlavní odrůdou podoblasti je Veltlínské zelené, výborné kvality zde dosahují odrůdy Müller-Thurgau, Sauvignon a Ryzlink rýnský. Mimořádnou věrností charakteru odrůdy se vyznačuje Rulandské modré. Severní část podoblasti – okolí Dolních Kounic a Moravských Bránic – se vyznačuje pěstování modrých odrůd, které jsou svou kvalitou srovnatelné s nejlepšími červenými víny Velkopavlovicka.