Mikulov

Historické pamětihodnosti

Historické náměstí
Historickému středu města, chráněnému jako městská památková rezervace, vévodí náměstí, jehož poloha a půdorys je výsledkem zásadní přestavby města po požáru roku 1584. Náměstí bylo součástí promyšleného konceptu centra města, kdy mělo sloužit jako rozšířený prostor na cestě k zámku s výstavními doby a podloubím. Loubí však bylo nakonec realizováno pouze v řadě domů přiléhajících k zámeckému vrchu. Nejstarší domy zde mají původní renesanční jádro a byly již stavěny z kamene nebo z cihel. Do podoby náměstí výrazně zasáhl požár z roku 1784, který zničil jižní část náměstí. Na náměstí stojí za povšimnutí především rohový sgrafitový dům U Rytířů z roku 1591 s nárožním čtyřbokým arkýřem. Sgrafita na fasádě domu čerpají z biblických a antických motivů.
Kašna v horní části náměstí z roku 1700 se sochou Pomony sloužila jako zdroj vody pro obyvatele vnitřního města.
Sousoší nejsvětější trojice v dolní části náměstí z roku 1724 je dílem kameníka Andrease Steinböcka a sochaře Ignáce Langelachera. Na šestiboké stupňovité základně stojí trojice toskánských sloupů se sochami sv. Jana Nepomuckého, sv. Františka Xaverského a sv. Karla Boromejského. Nad sloupy se tyčí trojboký jehlan se symbolem sv. Ducha. Monument byl opravován v letech 1897 a poté 1997-1998.
Kanovnické domy na náměstí nechal postavit František z Dietrichštejna na několika stávajících parcelách pro kanovníky mikulovské kapituly. Exteriér domů je původní, avšak interiér je po požáru z roku 1784 zcela přestavěn. 

Zámek
Zámek na skalním ostrohu je již několik staletí nepřehlédnutelnou dominantou Mikulova. Jako původně zeměpanský hrad byl v polovině 13. století udělen králem Přemyslem Otakarem II. v léno Jindřichovi z Lichtenštejna. Mikulov se stal rodovým sídlem Lichtenštejnů, a proto byl hrad často přestavován, aby dokázal uspokojit potřeby ubytování někdy velmi početné rodiny. Zásadní přestavba proběhla před polovinou 16. století, kdy byly vystavěny čtyři protáhlé raně renesanční bastiony, které později sloužily k dalšímu rozšiřování zámku. Nákladný život a nedobré hospodaření nakonec dohnaly roku 1560 Lichtenštejny k prodeji panství. Přes krátké držení Mikulova v rukou Ladislava Kereczenyia z Kaniafeldu se panství dostává v roce 1575 do vlastnictví Dietrichštejnů. František Serafín z Dietrichštejna nechal dosavadní renesanční zámek přestavět. Během třicetileté války byl zámek dvakrát obsazen, nejprve vojskem českých stavů a poté Švédy, vždy se to neobešlo bez škod na stavbách a vybavení. Devastující požáry postihly zámek v letech 1719 a poté v roce 1945. Díky úsilí Spolku pro obnovu mikulovského zámku byl v 50. letech 20. století zámek znovu citlivě opraven. K nejzajímavějším prostorám zámku dnes patří zámecká knihovna a sál předků. Zámek je sídlem Regionálního muzea v Mikulově. Jedna z jeho expozic se věnuje vinařství a její součástí je také obří sud z roku 1643 s objemem 1014 hektolitrů.

Dietrichštejnská hrobka
Kostel sv. Anny sloužící později jako rodová hrobka Dietrichštejnů byl vystavěn v dolní části náměstí mezi léty 1638 a 1656. V letech 1701 – 1706 byl kostel obohacen a monumentální dvouvěžové průčelí. Téměř celý kostel padl za oběť ničivému požáru města v roce 1784. V letech 1845 – 1852 byla stavba opravena a zároveň přestavěna na hrobní kostel Dietrichštejnů. Kostel tak dostal již dnešní podobu. Zatím poslední rekonstrukce proběhla v 90. letech 20. století, kdy byl restaurován kamenný plášť budovy, interiéry, výzdoba i nádvoří s pomníkem Františka Josefa z Dietrichštejna.

Církevní památky
Mezi církevní památky Mikulova patří kostel sv. Václava z počátku 15. století. Dnešní podobu získal úpravami v 16. a polovině 17. století.
Barokní kostel sv. Jana Křtitele skrývá nádhernou barokní výzdobu od malíře F. A. Maulbertsche. Vysvěcen byl roku 1679 a slouží jako farní kostel pro mikulovská předměstí.
Křížová cesta na Svatý kopeček v Mikulově je jednou z nejstarších křížových cest v českých zemích. Cesta zahrnuje celkem 17 objektů: 14 kapliček křížové cesty, kapli sv. Šebestiána, zvonici a kapli Božího hrobu. Celá křížová cesta byla vysvěcena roku 1776, ale již o deset let později za vlády Josefa II. byla odsvěcena a určena k likvidaci. Od té ji uchránilo pouze to, že byla soukromým majetkem rodu Dietrichštejnů.
Pravoslavný chrám sv. Mikuláše byl původně evangelický kostel vystavěná roku 1903 v novogotickém slohu pro potřeby německých evangelíků v Mikulově. Od roku 1945 byl opuštěný a chátral až do poloviny 90. let 20. století, kdy ho odkoupila pravoslavná církev a proměnila ho ve funkční pravoslavný kostel.

Památky židovské kultury
V Mikulově se navzdory rozsáhlým demolicím v minulých dobách dochovaly některé židovské domy pocházející už z poloviny 16. století. Polovina dosud stojící budov (45) byla prohlášena za nemovitou kulturní památku.
Synagoga v Mikulově je jedinou dochovanou synagogou tzv. polského typu na Moravě. Dnešní podoba pochází z barokní přestavby po požáru roku 1719.
Židovský hřbitov v Mikulově je svým rozsahem a stářím jednou z nejvýznamnějších památek tohoto druhu u nás. První pohřby zde probíhaly již kolem poloviny 15. století. Nejstarší dochovaný náhrobek pak pochází z roku 1605.

Kozí hrádek
Jedna ze tří skalních dominant města. Na skalnatém ostrohu byla v 15. století zbudována dělostřelecká věž pro ochranu Mikulovského zámku, města a obchodní stezky z Brna do Vídně. Po nedávných stavebních úpravách je Kozí hrádek přístupný veřejnosti.

Pěchotní srub MJ-S 29 „Svah“
Jedná se o jedinou dokončenou pevnost předválečného československého opevnění v úseku Mikulov. Objekt je z roku 1938 a po reaktivaci sloužil armádě až do roku 1999.
 

Přírodní památky

Svatý kopeček
Jedná se o bradlo z jurských vápenců se strmými stěnami a plochým vrcholem. Tento kopec s výškou 363 m n. m. byl prohlášen v roce 1992 za přírodní rezervaci z důvodu výskytu velkého množství zákonem chráněných druhů rostlin. Na jižních svazích se nachází druhově pestrá skalní step, východní svahy jsou pokryté křovinami, severní svahy byly zalesněny. Svatý kopeček je také velmi významná lokalita z pohledu výskytu živočichů vázaných na step a lesostep.

Jeskyně Na Turoldu
První záznamy o jeskyních ve vrchu Turold jsou z roku 1669. Archeologicky významná Turoldova jeskyně byla z velké části zničena při těžbě vápence v 19. a 20. století, nicméně její zbytky se podařilo objevit v roce 1951. Jedná se o náš největší jeskynní systém v druhohorních vápencích. Je to členitý systém chodeb, domů a síní o sedmi patrech. Stěny nezdobí krápníky, ale tzv. Turolská výzdoba připomínající pěnu s dutinkami a krystalky kalcitu. Jeskyně jsou zimovištěm kriticky ohroženého vrápence malého a jiných druhů netopýrů.
 

Vinařské stezky

Mikulov leží na trase Moravské vinné stezky a Mikulovské vinařské stezky. Kromě nich ještě městem prochází vinařské naučné stezky Mikulov a Stará hora.
 
 

© 1996 - 2018 Nadace Partnerství. Všechna práva vyhrazena.

Design Zbyšek Podhrázský. Web by Kentico CMS.